Motiv ponižování uchazeče o zaměstnání nebo zaměstnance jeho nadřízeným se u Kafky objevuje hned v několika dílech. Do svého deníku si 30. července 1914 zapsal „řeč ředitele k obtížnému uchazeči o místo“: ….“Banz, ředitel pojišťovací společnosti Pokrok, se pochybovačně díval na muže, který stál před jeho psacím stolem a ucházel se u společnosti o místo sluhy…“dlouhý jste, to ano..to vidím, ale co jste ještě jinak? U nás jsou sluhové poloviční úředníci a musí umět víc než olíznout známky… Máte podivný tvar hlavy… Cože? Vy jste rok vůbec nepracoval?… To Vaše šeptání mne znervózňuje.. Jděte už, nejsem oprávněný udílet milosti..“

V červenci roku 1920 musel být Kafka plný očekávání z nadcházejících olympijských her, které se konaly v Antevrpách. Ty začaly v půli srpna, 18 měsíců po konci první světové války. Do intelektuála Kafky by možná kdekdo sportovní ambice neřekl, on ale už v srpnu roku 1920 sepsal frangment dochovaný v tzv. „Svazku 1920“, ve kterém sportovní výkony, především plavání, adoruje. Přímo píše: „Vrátil jsem se z olympiády v Antverpách, kde jsem vybojoval světový rekord v plavání na 1500 metrů.“ Kafka přitom fragment psaný v ich formě nepodepsal jménem skutečného vítěze závodu, Američana Normana Rosse, ale jeho citace „byl mi přiznán světový rekord“ směřuje k němu samotnému.

Před sto lety, 2. června 1924 napsal Franz Kafka v dopise Julii a Hermannu Kafkovým: „A pak, jak píšete, dát si spolu „pořádnou sklenici piva“, z čehož usuzuji, že otec nemá pro m ladé víno valný smysl, v čemž mu dávám za pravdu, i ohledně piva. Ostatně jsme spolu, jak si teď, když je vedro, často vzpomínám, pívali pivo pravidelně, před mnoha lety, když mě s sebou tatínek brával na Občanskou plovárnu.“ V této době ale již Kafka trpěl tuberkulózou hrtanu a polykat dokázal už jen za velkých bolestí, pivo mu zřejmě ulevovalo.