Milena Jesenská, jedna z ústředních ženských postav okolo Kafkova života, byla první Kafkovou překladatelkou do češtiny. Na konci dubna 1920 vyšla v pražském literárním časopise Kmen povídka Topič a v květnu obdržel Kafka od Jesenské první výtisk Kmene s Jesenské překladem. Kafka, který chtěl s Jesenskou udržovat písemný kontakt, ji poté např. napsal: „Chtěl jsem slyšet o Vás, a ne ten až příliš známý hlas z dávného hrobu… V každém případě je ta povídka propastně špatná, mohl bych Vám to, milá paní Mileno, tak snadno jako nic jiného dokazovat řádek po řádku.. že tu povídku máte ráda, jí přirozeně dává hodnotu, ale poněkud to kalí obraz světa.“

Franz Kafka byl mezi přáteli i širším okruhem svých známých a spolupracovníků zřejmě docela oblíben. Podle Reinera Stacha byl jediným Kafkovým zjevným nepřítelem Ernst Weiß, konkureční spisovatel a lékař. Ten do jednoho ze svých dopisů na Kafkovu adresu uvedl: „čím déle jsem Kafkovi vzdálen, tím je mi tou svou slizkou zlomyslností nesympatičtější.“ K rozdmýchání sporu zřejmě došlo v květnu 1916. V dubnu totiž vyšel  Weißův román Boj (Der Kampf), o Kafkovu recenzi tohoto díla jeho autor velmi usiloval. Kafka mu jí zřejmě dlouho sliboval, ale nakonec odepřel. Kafka se dle slov Weiße zachoval „jako padouch“.

Franz Kafka byl často nemocen, kvůli jeho oslabené imunitě si stěžoval na své zdraví a postupně musel navštěvovat různá sanatoria. V dubnu roku 1922 to bylo sanatorium v italském lázeňském městě Merano. O dva roky později již bylo zjevné, že Kafkovo extrémně osláblé tělo se nedokáže nákazám bránit, trpěl silnými bolestmi hrtanu, kdy mluvení již takřka nebylo možné. V dubnu roku 1924 navštívil dolnorakouské sanatorium Wienerwald i laryngologickou kliniku ve Všeobecné nemocnici ve Vídni. V dubnu téhož roku nastoupil i do dolnorakouského Sanatoria Hoffmann, kde 3. červa umírá na tuberkulózu.