Historické zprávy

červenec – Kafka má dost ponižování od „šéfů“

Motiv ponižování uchazeče o zaměstnání nebo zaměstnance jeho nadřízeným se u Kafky objevuje hned v několika dílech. Do svého deníku si 30. července 1914 zapsal „řeč ředitele k obtížnému uchazeči o místo“: ….“Banz, ředitel pojišťovací společnosti Pokrok, se pochybovačně díval na muže, který stál před jeho psacím stolem a ucházel se u společnosti o místo sluhy…“dlouhý jste, to ano..to vidím, ale co jste ještě jinak? U nás jsou sluhové poloviční úředníci a musí umět víc než olíznout známky… Máte podivný tvar hlavy… Cože? Vy jste rok vůbec nepracoval?… To Vaše šeptání mne znervózňuje.. Jděte už, nejsem oprávněný udílet milosti..“

červenec – Kafka si sám sebe představuje jako olympijského vítěze v plavání

V červenci roku 1920 musel být Kafka plný očekávání z nadcházejících olympijských her, které se konaly v Antevrpách. Ty začaly v půli srpna, 18 měsíců po konci první světové války. Do intelektuála Kafky by možná kdekdo sportovní ambice neřekl, on ale už v srpnu roku 1920 sepsal frangment dochovaný v tzv. „Svazku 1920“, ve kterém sportovní výkony, především plavání, adoruje. Přímo píše: „Vrátil jsem se z olympiády v Antverpách, kde jsem vybojoval světový rekord v plavání na 1500 metrů.“ Kafka přitom fragment psaný v ich formě nepodepsal jménem skutečného vítěze závodu, Američana Normana Rosse, ale jeho citace „byl mi přiznán světový rekord“ směřuje k němu samotnému.

Červen – hic, Kafka si dává pivo

Před sto lety, 2. června 1924 napsal Franz Kafka v dopise Julii a Hermannu Kafkovým: „A pak, jak píšete, dát si spolu „pořádnou sklenici piva“, z čehož usuzuji, že otec nemá pro m ladé víno valný smysl, v čemž mu dávám za pravdu, i ohledně piva. Ostatně jsme spolu, jak si teď, když je vedro, často vzpomínám, pívali pivo pravidelně, před mnoha lety, když mě s sebou tatínek brával na Občanskou plovárnu.“ V této době ale již Kafka trpěl tuberkulózou hrtanu a polykat dokázal už jen za velkých bolestí, pivo mu zřejmě ulevovalo.

Červen – sté výročí úmrtí F.K.

„Můj život spočívá, a v podstatě odjakživa spočíval, v pokusech psát, a to ponejvíce nezdařených. Kdybych ale nepsal, povaloval bych se už dávno na zemi, dobrý leda tak k tomu, aby mě vymetli.“
3. června 2024 je tomu přesně 100let od úmrtí pražského německého spisovatele židovského původu Franze Kafky. Zemřel 3. června 1924, v sanatoriu v Kierlingu u Vídně, bylo mu 40 let.
Kafka, který knihy považoval za narkotika a nepíšící spisovatele za nestvůry koketující se šílenstvím, proslul po celém světě a stal se doslova „kulturní značkou“ České republiky.

KVĚTEN – KAFKA SE ZMATENĚ DVOŘÍ MILENĚ JESENSKÉ

Milena Jesenská, jedna z ústředních ženských postav okolo Kafkova života, byla první Kafkovou překladatelkou do češtiny. Na konci dubna 1920 vyšla v pražském literárním časopise Kmen povídka Topič a v květnu obdržel Kafka od Jesenské první výtisk Kmene s Jesenské překladem. Kafka, který chtěl s Jesenskou udržovat písemný kontakt, ji poté např. napsal: „Chtěl jsem slyšet o Vás, a ne ten až příliš známý hlas z dávného hrobu… V každém případě je ta povídka propastně špatná, mohl bych Vám to, milá paní Mileno, tak snadno jako nic jiného dokazovat řádek po řádku.. že tu povídku máte ráda, jí přirozeně dává hodnotu, ale poněkud to kalí obraz světa.“

Květen – Kafka si dělá nepřítele

Franz Kafka byl mezi přáteli i širším okruhem svých známých a spolupracovníků zřejmě docela oblíben. Podle Reinera Stacha byl jediným Kafkovým zjevným nepřítelem Ernst Weiß, konkureční spisovatel a lékař. Ten do jednoho ze svých dopisů na Kafkovu adresu uvedl: „čím déle jsem Kafkovi vzdálen, tím je mi tou svou slizkou zlomyslností nesympatičtější.“ K rozdmýchání sporu zřejmě došlo v květnu 1916. V dubnu totiž vyšel  Weißův román Boj (Der Kampf), o Kafkovu recenzi tohoto díla jeho autor velmi usiloval. Kafka mu jí zřejmě dlouho sliboval, ale nakonec odepřel. Kafka se dle slov Weiße zachoval „jako padouch“.

Duben – Kafkův nemocný měsíc

Franz Kafka byl často nemocen, kvůli jeho oslabené imunitě si stěžoval na své zdraví a postupně musel navštěvovat různá sanatoria. V dubnu roku 1922 to bylo sanatorium v italském lázeňském městě Merano. O dva roky později již bylo zjevné, že Kafkovo extrémně osláblé tělo se nedokáže nákazám bránit, trpěl silnými bolestmi hrtanu, kdy mluvení již takřka nebylo možné. V dubnu roku 1924 navštívil dolnorakouské sanatorium Wienerwald i laryngologickou kliniku ve Všeobecné nemocnici ve Vídni. V dubnu téhož roku nastoupil i do dolnorakouského Sanatoria Hoffmann, kde 3. červa umírá na tuberkulózu.

VELIKONOCE A KAFKOVA ZÁSNUBNÍ OSLAVA

Franz Kafka byl zasnouben dokonce třikrát, do chomoutu jej však nedostali! S úřednicí Felicií Bauerovou dokonce dvakrát, druhou snoubenkou byla Julie Wohryzková.
Jedna menší soukromá zásnubní oslava se konala o Velikonocích roku 1914 a zapřísáhlý vegetarián Kafka se ní odmítl dotknout naservírovaného masa. Své snoubence navíc o těchto Velikonocích údajně sdělil, že kvůli ní se masu nedotkne, s jinou dívkou by jej ale možná pozřel. Zasnoubení, jež se tehdy mělo oznámit v místních novinách, si Kafka také „užíval“, své snoubence Felice v dopise napsal, že jemu avizované zasnoubení zní „jako by tam stálo, že o svatodušní neděli předvede F. K. ve varieté akrobatickou jízdu“.

březen – Kafka a jeho ultimativní dopis

V březnu roku 1918 byl Kafka už zcela rozhořčen přístupem svého tehdejšího nakladatele Kurta Wolffa. Svému příteli Maxi Brodovi sdělil, že napsal Wolffovi „ultimativní dopis“, který se bohužel nedochoval. Nakladatel například bez Kafkova svolení změnit název jeho kratších povídek Venkovský lékař, zapracování korektur se navíc táhlo dlouhá léta. Svazek nakonec vyšel až v roce 1920.

březen – Kafka je nemocen

Jak ti lékaři dovedou rozzlobit! V úřadě rozhodní a v léčbě tak nevědoucí, že kdyby je ta úřední rozhodnost opustila, stáli by u postelí nemocných jako školáci.

Deník, 5. března 1912

Je-li lékař přítel, pak by to šlo, jinak je ale nemožné se s nimi dorozumět. Já například mám tři lékaře, zdejšího, dr. Krale a strýce. Že mi radí rozdílně, by nebylo divné, ale že mi radí protikladně (dr. Kral je pro injekce, strýc proti), by taky ještě šlo, ale že protiřečí sami sobě, to nechápu.

Dopis Ottle Davidové, 16. března 1921

únor – Kafka je konečně spokojen s bydlením

Kafka velmi toužil pro klidném harmonickém bydlení. Když například bydlel v pražské Dlouhé ulici, zapsal si: „já jsem se přestěhoval, do pokoje, v němž je hluk desetkrát větší než v tom dřívějším… bez volného výhledu, bez možnosti vidět z okna velký kus oblohy a třeba i nějakou věž v dálce… bez toho jsem ubohý…“
Skutečně šťasten byl v maličkém domku ve Zlaté uličce č. 22 na Hradčanech, kde mu azyl poskytla sestra Ottla. Zapsal si: „dnes mi naprostro a dokonale vyhovuje. Ve všem: krásná cesta nahoru, to ticho tam, od jednoho souseda mě odděluje jen velmi tenká stěna, ale ten soused je dost tichý.. potom ta výhoda cesty domů…“ Ten ale musel na jaře roku 1917 opustit a stěhoval se na Tržiště do Schönbornského paláce.

únor – Kafka se učí hebrejsky

V zimě na přelomu let 1922/23 se Franz Kafka učil hebrejsky a to u Puah Ben-Tovin, palestinské rodačky, která do Prahy přijela studovat. Základ získal Kafka individuálním studiem, chtěl si ale osvojit i hovorovou slovní zásobu. Údajně také zvažoval přestěhování do Jeruzalému, vzhledem ke zdravotnímu stavu ale od něj upustil. Kafkova výuka hebrejštiny u Ben- Tovin trvala asi půl roku.

únor – Kafka se dojímá nad obrazem

„Řeka byla v celé své šíři zaplněná čluny, jež čekaly na otevření zdymadla. Ve všech člunech rozveselení mladí lidé lehce a světle odění, málem v tom teplém vzduchu a chladu z vody leželi… žertování a smích se šířily ze člunu na člun…
Díval se na tu slavnost, která žádnou slavností nebyla, ale bylo možné ji tak označit. Přirozeně měl velkou chuť se jí účastnit, přímo po ní sahal, jenže si musel otevřeně přiznat, že je z ní vyloučen… celý jeho původ, výchova, tělesné uzpůsobení by bylo muselo proběhnout jinak.“
Záznam z Kafkova deníku 2. 2. 1920 je psán tzv. er-formou a popisuje olejomalbu Boulter´s Lock, Sunday Afternoon z roku 1895 od Edwarda Johna Gregoryho.

leden – Kafka a prostitutky

„Pohlaví na mě doléhá, mučí mě dnem i nocí, bylo by zapotřebí překonat strach a stud a asi i smutek, abych mu odlehčil, na druhé straně je ale jisté, že bych příležitost, nabízející se rychle a zblízka a ochotně, ihned využil bez toho strachu a smutku a studu“. Přesně to si Franz Kafka zapsal do svého deníku 18. ledna 1922. Reiner Stach k tomu ve své knize To že je Kafka?: 99 odhalení dodává: … „pro Kafku jako pro většinu měšťanských mužů té doby nebyla návštěva u prostitutek ani tak problémem morálním, jako spíše hygienickým.“

leden – Kafka prozrazuje námět povídky

Kafka svá díla nijak významně neprezentoval. Z rozepsaných děl předčítal maximálně okruhu svých nejbližších přátel a o svých námětech už nemluvil prakticky vůbec. Reiner Stach v knize To že je Kafka?: 99 odhalení ovšem připomíná jednu výjimku. Šlo o povídku z ledna roku 1918. Kafka o ní mluvil se spisovatelem Oskarem Baumem. Šlo o povídku o společnosti, která se schází bez pozvání a lidé, kteří se vzájemně neznají, při ní hodují. Každý může přijít i zmizet a nebýt hostiteli ničím povinován. Přitom však musí být vždy nepředstíraně rád viděn! Povídka o vykoupení z osamělosti měla poukazovat na vznik veřejných kaváren.

leden – Kafkův první záznam k románu zámek

Kafkův první záznam k románu zámek vznikl na konci ledna ve Špindlerově Mlýně v Krkonoších. Šlo o začátek románu, který ale nakonec nespatřil světlo světa, Kafka jej následně přepsal do úvodní kapitoly Příjezd, jak ji známe dnes. V původním nástinu Kafka mimo jiné píše: „Pokoj, bohužel to vidím až teď, není přichystaný tak pečlivě, jak bych si přál. Hned se to ale napraví – „O tom není řeč,“ řekl host, „nic jiného než špinavou díru a odpornou postel jsem nečekal. Nesnaž se mě mást. Chci vědět jen jedno: Kdo ti oznámil, že přijedu?“ – „Nikdo, pane,“ řekl hostinský.

prosinec – sto let od povídky Doupě

„Doupě jsem zařídil a zdá se, že se zdařilo.“
Tuto sebevědomou větu vyslovuje zvíře, jeden z těch vyprávějících, vlastní příběh reflektujících, ve vlastním příběhu se ztrácejících živočichů, kteří v Kafkově díle nabývají tolikerých podob; zvíře v podobě polidštěné opice, šakala prahnoucích po vykoupení i bádajícícho psa.
Je to začátek povídky Doupě, která vznikla v prosinci roku 1923, napsána černým inkoustem na listy obyčejného čtverečkovaného psacího bloku.

Zdroje

Reiner Stach: Kafka/Rané roky  ISBN 978-80-257-1992-3, vydalo Argo, 2016, první vydání. Z německého originálu Kafka, Die Frühen Jahre přeožil Vratislav Slezák.

Reiner Stach: Kafka/Roky rozhodování  ISBN 978-80-257-2347-0, vydalo Argo, 2017, první vydání. Z  německého originálu Kafka, Die Jahre der Entscheidungen přeložil Michaela Půček.

Reiner Stach: Kafka/Roky poznání  ISBN 978-80-257-2575-7, vydalo Argo, 2018, první vydání. Z německého originálu Kafka, Die Jahre der Erkenntnis přeložil Petr Dvořáček

Reiner Stach: To že je Kafka? 99 odhalení  ISBN 978-80-257-3297-7, vydalo Argo, 2021, první vydání. Z německého originálu Ist das Kafka? 99 Fundstücke přeložil Vratislav Jiljí Slezák.

Josef Čermák: Prahou Franze Kafky, první vydání Albatros, 2008  ISBN 13-806-008